Už od ZŠ používám  jako nejčastější formu projevu psaní. V šestnácti letech jsem napsala svoji první povídku a začala snít, že jednou se stanu spisovatelkou. V osmnácti až dvaceti letech jsem se obstojně umístila v literárních soutěžích (Hlavnice A. C. Nora, Já a svět Ostrava).

 Přes psaní do šuplíku jsem se dostala k novinařině - dělala jsem rozhovory se seniory pro časopis v domově důchodců, kde jsem pracovala, pak jsem sepsala seriál odborných článků o canisterapii do kynologického časopisu Svět psů. Ve třiceti jsem v malém vydala prvotinu Snílkové země orlice. Následovaly články do Nového prostoru a rozhovory s brněnskými prodejci. Jsem také hrdá na velký rozhovor s pamětníkem druhé světové války Jenem Gomolou, autorem knihy Objevil jsem Katyň, vyšel v MF Dnes. Úspěšně jsem blogovala na iDnes, do odhalení Babišova vlivu na médium.

 Novinařinu a PR jsem si začala během rodičovské studovat v učebnicích a chodila jsem na akce otevřené i pro veřejnost v rámci žurnalistiky MUNI. Také jsem dělala různá PR. Redakci časopisů pro lékaře a zdravotníky jsem editovala a chodila na tiskové konference coby externí novinářka.

 Dnes jsem nejraději "sama sobě paní". Vymyslela jsem autorský projekt Bajky Lucie Barošové, zveřejňuji jejich díly na FB už  šest let (viz samostatná stránka). Bajky vyšly v prosinci 2022 knižně. S radostí píšu a ilustruji odborné články do Selské revue Asociace soukromého zemědělství ČR. A píšu také knihy. Dokončila jsem román a letos jej plánuji vydat. Také chci dát časem pevnou podobu své internetové kuchařce vánočního cukroví bez palmového oleje, kterou mi nádherně nafotil mistr fotograf Vít Mádr.

Foto: Vít Mádr

   Kreslení mám v genech a bavilo mě od školky. Prošla jsem si výtvarnou výchovou v "Lidušce" (později ZUŠ), ale studium jsem zvolila raději praktičtější, čehož nelituji.

 Vždy mi vyhovovala víc kresba, než techniky malby a grafiky. Začínala jsem s tužkou, černou uměleckou pastelkou a tuší, občas jsem pracovala s uhlem,  barevnými pastelkami nebo akvarelem. Po radostném objevu akvarelových pastelek jsem zůstala převážně u nich. Někdy se vracím k tuši a tužce, zalíbení nacházím také v akvarelové tužce.

 Profesně jsem začínala kresbami odborných letáků, kalendářů a plakátů do záchranné stanice pro dravce a sovy Sovinecko, kde jsem působila.

 K mým největším počinům patří internetová výstava o domácím násilí Rodinná tajemství. Jde o 7 obrazů formátu A2, technika uhel. Jsou doprovázeny mým textem s přiblížením osudů konkrétních lidí, kteří domácí násilí zažili + odkazy na organizace, které obětem pomáhají. Také jsem hrdá na populárně naučnou výstavu Cesta palmového oleje. Jde o obrazy A3, které pomáhají vysvětlit problematiku kolem PO. Tvořila jsem ji ve spolupráci s odborníky.

 Ilustrovala jsem knihu Václava Lásky Láska je na houby, Pražská strašidla pro nakladatelství Plot, Nejkrásnější pohádky pro Akcent, Český ráj pro Regia atd. Také jsem si ilustrovala svoje knihy Snílkové země orlice a Víla Viola I. a II. Pak jsem ilustrovala svůj seriál o historii medicíny. Ráda dělám zakázky o dějinách a zvířatech nebo pohádky.

 Aktuálně kreslím na zakázku portéty zvířat a obrazy, někdy si ilustruji své články. Více na stránkách Ilustrace a Obrazy, kde jsou desítky ukázek.